Historie klubu

1928 – 1945

Poprvé se hrál pravý kanadský hokej s pukem na Ostravsku v roce 1927, alespoň tak o tom hovoří anály oddaného hokejového i fotbalového funkcionáře Štěpána Janči. Prvními kluby hokejovými byly ty, které provozovaly především kopanou – SK Moravská Ostrava a SK Slovan Moravská Ostrava. V roce 1928 se parta nadšenců a příznivců hokeje rozhodla založit nový hokejový tým. Ideální podmínky našli v tehdejším fotbalovém klubu SK Moravská Ostrava, který sídlil na hřišti u někdejšího krematoria (dnes na místě hřiště stojí Dům kultury města Ostravy), protože na hřišti přes zimu budovali kluziště. Pod vlajkou SK Moravská Ostrava tak do sezony 1928/1929 vstoupilo nové mužstvo.

Ovšem po hokejové sezoně se hokejistům SK Moravská Ostrava nepodařilo uvést do pořádku fotbalové hřiště, na němž měli přírodní kluziště (dlouho na jaře byl terén hřiště k fotbalu nezpůsobilý). Oddíl SK Moravská Ostrava byl navíc zřejmě zklamán tím, že hokejová střetnutí mu nezajistila nějaký výrazný zisk, a tak bylo na výboru klubu rozhodnuto, že hokejový experiment končí a po jedné sezoně ukončit činnost hokejového mužstva SK Moravská Ostrava. Hokejisté tak byli bez hřiště a bez klubu, za který by hráli. Vilém Rokyta, brankář týmu a velký vyznavač hokeje se rozhodl se nevzdat. Domluvil se s pořadateli a majiteli Sportovního Pavilonu u sadu Jožky Jabůrkové a přivedl tak celé bývalé mužstvo SK Moravská Ostrava do Vítkovic. Ačkoli tým zapíchl svou vlaječku do pomyslné hokejové mapy světa už v roce 1928, teprve od roku 1929 je znám pod jménem Vítkovice. V neděli 1. 12. 1929 se konala první oficiální schůze, na níž bylo schváleno vytvoření hokejového oddílu SSK Vítkovice a zrod dnes jednoho z nejtradičnějších klubů byl dokonán.

Do té doby byl hokej v Ostravě na úrovni spíše volnočasové aktivity. Týmy hrály vesměs „přátelská utkání“ proti sobě navzájem a jen pro svou motivaci si sestavovaly různé výsledkové tabulky. O zápasech mistrovství, či alespoň městské soutěže zatím nemohlo být ani řeči. Až od sezony 1928/1929 se vykrystalizovala tzv. „silná čtyřka“ ostravské mistrovské tabulky, která spadal pod Hanáckou župu hockeyovou – SK Slovan Moravská Ostrava, SSK Vítkovice, KČT Lazy a také SK Třinec.

V roce 1931 byla ustanovena Slezská župa hokejová – první soutěžní organizace, ve které měly regionální týmy bojovat o prvenství v Ostravě a jejím okolí. Slezská župa hokejová získala samostatnost vedle Hanácké župy hlavně proto, že komunikace s vedením soutěže v Olomouci byla zdlouhavá a problematická. Zakládajícími členy SŽH byli: Jaromír Zábrodský (předseda), Oldřich Vorel (tajemník), Štěpán Janča (matrikář), Alois Pelíšek (pokladník), František Carbol (člen). Všichni vykonávali tuto dobrovolnou činnost několik let. Slezská župa hokejová se tehdy začala rozrůstat, dalšími nově založenými kluby byly: SK Ostravská Slavia, SK Čechie VII Hulváky, SK Olympia Zábřeh, KČT Lazy, SK Ostravica Frýdek, I. ČLTK Mar. Hory. V sezoně 1929/30 měla SŽH už zaregistrováno 30 hokejových klubů a po Praze patřila k největším župám v ČSR.

Štěpán Janča zanechal součastníkům jednu milou vzpomínku, která čas zrození kanadského hokeje na Ostravsku přiblíží: „Bylo to v roce 1928, kdy ostravský SK Slovan využil zájezdu Malečkova mužstva LTC Praha a sjednal s ním přátelské utkání na svém přírodním kluzišti u bývalé Jízdárny v Ostravě, kde Slovan ve svých začátcích působil (dnes by se toto kluziště nacházelo na sídlišti vedle OC Karolina). O utkání byl mimořádný zájem, takže se kolem kluziště tísnilo na sedm tisíc diváků (což byla do té doby největší návštěva na hokeji v Ostravě). Za SK Slovan tehdy hráli brankář Karel Vorel (chytal také reprezentačně), obránci Blažek a Šmídák a útočníci Metelka, Martínek, Procházka a další. Náhradníkem byl Saša Tichý, který prodával v obchodě svého otce vedle Národního domu hokejové rekvizity i světové značky CCM, čímž vydatně posloužil rozvoji ledního hokeje na Ostravsku.

Měl značné potíže s bruslením, ale obětavostí se mu nikdo nevyrovnal. Spíše byl zařazen do sestavy pro ten zápal, než pro skutečné umění. Mužstvo LTC mělo ve svých řadách takové borce, jako byli brankář Peka, Hromádka, Dr. Pušbauer, Král, Tožička, Kučera, Švihovec a další. Zápas se Slovanem byl pro ně z kategorie propagačních, sázeli góly přímo výstavní jeden za druhým, obecenstvo bylo spokojeno. Skóre zápasu neznáme, ale jedno je jisté: věhlasný, robustní brankář Peka jeden gól inkasoval – právě od Saši Tichého!

V první sestavě se objevila jména už zmíněných bývalých hráčů SK Mor. Ostrava: Rokyta, Jurda, B. a V. Klevarové, Šmídák, Daněček, Vašátka, Blažek. Dochoval se i výsledek prvního přátelského utkání SSK Vítkovic s B mužstvem Slovan Ostrava 5:1 pro Vítkovice. Mistrovství Slezské župy hokejové se hrálo poprvé v roce 1932 a SSK Vítkovice skončily na druhém místě za Slovanem Ostrava.

V roce 1934 dosáhly Vítkovice prvního významného úspěchu. Vyhrály župní mistrovství a staly se mistrem nejen Moravy, ale i Slovenska! Sezona1934/35 byla pro SSK Vítkovice opravdu jedinečná, neboť kromě skvělých výsledků přátelských zápasů s LTC Praha 2:2 a v prvním mezinárodním zápase proti TC Bukurešť (vyhrály Vítkovice 2:0) dosáhly nevídaného rekordního skóre v dalším přátelském zápase proti SK Petřvald 51:0. V následující sezoně 1935/36 se vítkovický hokej probojoval z divize do nově utvořené celostátní ligy a v jejím premiérovém ročníku 1936/37 obsadil páté místo. Zajisté je dalším mezníkem vítkovické hokejové historie fakt, že vůbec prvním ligový zápas v ČSR se hrál také ve Vítkovicích na kluzišti u Pavilonu vedle parku Jožky Jabůrkové (současné hřiště národní házené SSK Vítkovice). Utkání skončilo nerozhodně 1:1, bylo hráno 3. ledna 1937.
V letech 1928-1935 hájili barvy SSK Vítkovice: Rokyta a Botko, Schauer, Nový, Slovák, Duda, Kubečka, Václav Klevar, Bohumil Klevar, A. Šmidák, Medek-Kasprzycki .

V období protektorátu si Vítkovice udržovaly vysoký herní standard, změnily název klubu na ČSK (Český sportovní klub), aby alespoň tak vyjádřily tichý vzdor proti fašismu. Dokonce se ČSK Vítkovice udržel ve špičce protektorátní ligy v letech 1939-1943, kdy ČSK Vítkovice sestoupil a do nové I. ligy ČSK se probojoval už jako Vítkovické železárny v roce 1949.
V letech 1935-1945 vítkovický dres hájili : Botko, Petruška, Vraník, Kubečka, Slovák, Duda, Otte, Holubec, Schober, Sejk, Knaga, Hradil, Šumlanský, Linhart, Vašat, Shrabal, Staněk, Klevar, Piatkevič aj.

28. října 1947

Zimní stadion Josefa Kotase s umělou ledovou plochou je uveden do provozu. Vítkovice se později přesunují z Pavilonu do svého nového domova.

1949

Po šesti letech zvítězily Vítkovice v kvalifikaci a postoupily do nejvyšší soutěže. Tým mocně posílil, přišel i zkušený Vladimír Bouzek, který působil v roli hrajícího trenéra.

1950 – 1953

Na dlouho nejúspěšnější vítkovické období. Hokejisté SK Vítkovické Železárny, později Sokola VŽKG a ještě později Baníku VŽKG vybojovali ve čtyřech sezonách tři stříbra a dokonce vystoupali i na nejvyšší stupínek. V lednu 1952 vygradovala na republikovém mistrovství forma ostravských hokejistů natolik, že získali titul mistra, tehdy označovaného za přeborníka, republiky. Tahouny tohoto medailového a hlavně také zlatého období byli hráči Ladislav Staněk, Oldřich Seiml, Zdeněk Nachmilner nebo zmíněný hrající trenér Vladimír Bouzek.

Květen 1955

Ostravský zimní stadion Josefa Kotase se stává prvním zastřešeným stadionem v Československu.

Konec 50. let

Úspěšná generace stárla a mladí nedosahovali potřebných kvalit. Bronz 1958 byl labutí písní týmu, který slavil historicky první titul. Na začátku 60. let přišel dokonce sestup.

1961 – 1964

Po úspěšném návratu do ligy patřily Vítkovice k horšímu průměru československé ligy. Největším úspěchem celého období pro následujících deset let bylo 5. místo v roce 1963.

1965

Sestup do II. ligy. Vítkovice ale v nižší soutěži dominovaly a pro sezonu 1966/1967 se opět vrátily.

1967

Začátek šestileté druholigové anabáze. Vítkovice sestoupily a někdy souhrou osudu, jindy za podivných okolností či vinou vlastní nedůslednosti se jim nedařil návrat mezi republikovou elitu.

1973

Pod vedením trenéra Miroslava Vlacha se Vítkovice vrátily mezi nejlepší týmy a v příští sezoně dokázaly svou prvoligovou příslušnost uhájit.

1976 – 1980

Pod působením trenérů Ladislava Štemproka a následně Jaromíra Fryčera vzniká ve Vítkovicích silný tým složený převážně z odchovanců. Mužstvo, v jehož středu jsou hráči jako Černík, Holaň, Svozil, Fryčer, Stránský, Lyčka, Vůjtek nebo Neuvirth a další, dává o sobě znát už bronzem v roce 1979.

1978

Prvním draftovaným hráčem Vítkovic v historii se stal Ladislav Svozil. Ve 12. kole si jej vybral Detroit Red Wings

1980/1981

Vítkovice se podruhé stávají mistrem republiky. V napínavém čtyřiačtyřicetikolovém maratonu nakonec v posledním kole díky vítězství na ledě Zlína, tehdejšího Gottwaldova, potvrzují své prvenství před Českými Budějovicemi. Ostravané překypovali vnitřní silou, díky které několikrát otočili takřka beznadějný zápas ve své vítězství. Šikovnost technických hráčů a brankářské umění Jaromíra Šindela dopomohly týmu k mnoha cenným bodům v penaltových rozstřelech při absenci remíz. Výsadní postavení Vítkovice potvrdily už v průběhu sezony na Spengler Cupu v Davosu, kde jim jediný gól chyběl k celkovému prvenství.

1982 – 1984

Po úspěchu začali mistři předávat své místo mladším. Vítkovice vybojovaly ještě stříbro na jaře 1983, ale to bylo na dlouhý čas opět vše. Po sezoně 1983/1984 odešel do NHL dosavadní kapitán František Černík a v sezoně 1984/1985 čekal tým existenční, ovšem bohužel neúspěšný boj.

1985 – 1987

Vítkovice balancují na hraně I. a II. ligy, sestup střídá návrat a zase sestup.

4. listopadu 1986

První ligové utkání Vítkovic v nově otevřeném Paláci kultury a sportu (dnešní ČEZ ARÉNA)

1987 - 1988

Úspěšné tažení II. ligou končí vítězstvím v základní části i v kvalifikaci. Vítkovice se vracejí do nejvyšší soutěže a své místo v elitě obhajují. Od té doby hrají Ostravané v nejvyšší lize nepřetržitě.

1988 - 1989

První série play off v nejvyšší lize. V osmifinále prohrály Vítkovice s pozdějším mistrem Spartou 0:2 na zápasy.

1992 – 1999

Úspěšné období. Během osmi let chyběly Vítkovice v play off jen jednou. V roce 1992 tým skončil v semifinále, následující sezonu se poprvé probojoval až do finále, kde bohužel podlehl Spartě. Finálovou účast si opět pod trenérem Vůjtkem zopakoval tým v roce 1997, následovala bronzová medaile sezony 1997/1998. Richard Šmehlík s Davidem Moravcem přivezli z Nagana zlaté medaile. Pod úspěchy české zlaté generace se podepsali mimo jiné i Roman Šimíček, Martin Prusek, Pavel Kubina či Filip Kuba s Václavem Varaďou.

1999 -2000

Nepovedená sezona měla barážovou dohru. V přímém souboji o setrvání v extralize si Vítkovice s trenérem Vladimírem Vůjtkem na střídačce poradily s Jihlavou 4:0 na zápasy a odvrátily možnost sestupu.

2001 – 2006

Po baráži přišel výstup na přední příčky, pod vedením Aloise Hadamczika tým vybojoval nejprve bronzové a pak i stříbrné medaile. Následovaly dvě čtvrtfinálové účasti. Vysoko pomýšlel vítkovický tým během výluky v NHL v sezoně 2004/2005, emotivní porážka v semifinále se Zlínem ale zmařila naději na medailová umístění. Tým bez hvězd NHL v další sezoně padl se Znojmem už ve čtvrtfinále a nastal ústup z popředí, který vygradoval dvěma lety bez účasti v play off.

2010 a 2011

Ve Vítkovicích vznikla nová parta kolem tahounů Viktora Ujčíka a Jiřího Burgra. Dozrála i mladší generace, vše vyústilo ve dva stříbrné ročníky. Ten první – s trenérem Hadamczikem – kdy Vítkovice byly i v prognózách stavěny hodně vysoko, nakonec narazil na Pardubice. Druhý – pod vedením dvojice Trličík – Moták – kdy po odchodu 11 hráčů před sezonou na tým nikdo nechtěl ani sázet. Ostravané ovšem opět ukázali svou vnitřní sílu, stejně jako v roce 1981, a sklonili se jen před hvězdně obsazeným Třincem.

2011 – 2013

HC VÍTKOVICE STEEL jako první celek české extraligy dokázal dvakrát po sobě vybojovat na Spengler Cupu medailové umístění (2x bronz), navíc jako jeden z mála klubů celé Evropy byl pozván organizátory třikrát po sobě.

2013

Pátý zápas předkola play off mezi HC Mountfield a HC VÍTKOVICE STEEL se stal nejdelším zápasem v historii českého, potažmo československého hokeje. Duel rozhodl až v čase 113:51 gól Petera Húževky, čímž se Vítkovice také staly vítězem nejdelšího utkání v dějinách.

2016

Před sezonou 2016/2017 přebírá kormidlo klubu od Františka Černíka Aleš Pavlík. Vítkovice zahajují novou koncepční práci, jejímž cílem je finančně stabilizovat klub a vrátit tým do bojů o nejvyšší příčky. Novým generálním partnerem se stává skupina Ridera, na základě toho dochází k úpravě názvu i loga – HC VÍTKOVICE RIDERA

21. prosince 2019

Klub oslavil 90. výročí svého založení. Před utkáním s HC Sparta Praha (výhra Vítkovic 4:2) za účasti téměř 90 bývalých hráčů a funkcionářů přímo na ledě došlo k ocenění Františka Černíka a vyvěšení jeho dresu s číslem 9 pod strop Arény. A-mužstvo nastoupilo v replikách historicky prvních vítkovických dresů – černo-bílo pruhovaných s „V“ na prsou.