Historie mládeže

Vše odstartovalo v roce 1938

V samotných hokejových začátcích se rozhodně nedalo hovořit o klubech v podobách, jaké jsou známé nyní. Ať už šlo o organizační strukturu, ale také o počet týmů, které v daném klubu byl. Hokejový klub byl jedno mužstvo. Netrvalo ale dlouho, než si samotné oddíly uvědomily, že pro svůj vlastní rozvoj potřebují vychovávat nové hráče, začaly vznikat rezervní týmy.

Vítkovice v prvních deseti letech rezervní tým vlastně ani nepotřebovaly. Vzhledem k výbornému zázemí a zajištění se k nim noví hráči hrnuli sami. Důležitým zdrojem kvalitních hráčů bývaly také zbytky týmů po ukončení činnosti jiných klubů, jako tomu bylo například v roce 1935 po zániku Slovanu Moravská Ostrava. Ovšem postupem času si i ve Vítkovicích uvědomili, že je potřeba začít pracovat koncepčně, dát prostor mladším a novým hráčům se „vyhrát“, než obléknou dres ligového mužstva.

Tak také z iniciativy samotných hokejistů a oddílu SSK Vítkovice vznikl v roce 1938 HK Stadion Vítkovice. Jednalo se o rezervní tým ligových Vítkovic, který ale kladl důraz na výchovu hráčů především v dorosteneckém věku. Stadion Vítkovice se usadil na kluzišti na Zengrově ulici, jen pár kroků od nově postaveného atletického a fotbalového stadionu, a byl zařazen do župního mistrovství, tedy nižší soutěže. Paradoxní přitom bylo, že už ve své první sezoně se vítkovický B tým utkal v soutěži s A týmem. Po politických, a především územních změnách v důsledku mnichovské dohody v září 1938 byla totiž zrušena celostátní liga a týmy z celého Ostravska, včetně ligových Vítkovic, hrály v župním mistrovství, tedy A tým se postavil proti B týmu.

Rozvoj práce s mládeží v padesátých letech

Větší důraz na práci s mládeží se začal klást v padesátých letech. Vítkovice už měly v té době své dorostenecké mužstvo. Nábor mladých hráčů fungoval tak, že si trenéři a kluboví pracovníci vyhlíželi hráče na přírodních kluzištích, na veřejném bruslení a při dalších příležitostech. Kluby samozřejmě pořádaly i organizované nábory prostřednictvím inzerátů v novinách. S organizovaným hokejem ale začínali chlapci až kolem třinácti let.

Dorostenecké soutěže – mladší a starší dorost – se hrály na úrovni krajských přeborů, tedy nikoli na celostátní úrovni. Rozvoji vítkovické základny hodně pomohlo angažování bývalých výborných hokejistů. Z mistrovského kádru 1952 se velice brzy práci s mládeží začali věnovat Jindřich Schober, Eduard Remiáš, Stanislav Garstka, ale i další. Pod jejich vedením začali svůj talent rozvíjet hráči generace šedesátých a sedmdesátých let – slavný „komáří“ útok Miroslav Berek – Jan Gelnar – Stanislav Kurovský, Jan Soukup, Pavel Juřica, Petr Janiurek, později Miloš Holaň, Jaroslav Mec nebo František Černík.

Kvalitní trenéři jsou základ

Přínos mistrů z roku 1952 byl velký. V šedesátých letech krátce vítkovický dorost vedl například i Ladislav Staněk. U mládeže působili kromě již zmíněných Stanislava Garstky, Jindřicha Schobera či Eduarda Remiáše také Zdeněk Návrat. Stejně jako v ligovém mužstvu docházelo postupem času ke generačním obměnám, přicházeli i k vítkovické mládeži noví, mladší, progresivnější trenéři.

Velkými postavami výchovy mladých hokejistů ve Vítkovicích byli později muži jako Ladislav Sysala, který trénoval mládež od roku 1964 do roku 1990. Koncepční práci s mládeží se věnoval Ladislav Štemprok, který se v pozici trenéra A mužstva nebál dávat příležitost i hráčům z dorostu a mnohem později – na podzim 1980 – se stal šéftrenérem vítkovické mládeže. Své do vítkovické výchovy vložil i Vladimír Šustek, pod kterým vyrostla nejedna generace nových hokejistů a který dokonce v roce 1979 vedl juniorský výběr ČSSR na mistrovství světa.

Práci s mládeží se dlouhá léta věnoval i bývalý výborný obránce Jan Kasper. Už v sedmdesátých a osmdesátých letech se myslelo i na rozvoj jednotlivých hráčských postů, brankáře měl v té době na starosti i Josef Mikoláš. Své nové nástupce dlouho úspěšně vychovávali i Břetislav Bochenský a Tibor Mekyňa.

Další generační obměna pak přivedla i druhou zlatou generaci vítkovických mistrů. Radek Kuřidým a Miloš Holaň se na práci s mládeží, lépe řečeno s žáky, vrhli okamžitě po skončení aktivní kariéry a vydrželi až do důchodového věku. Napodobili je i další jejich spoluhráči – Jaroslav Vlk, Bohumil Kacíř, Zbyněk Neuwirth nebo Vladimír Stránský.

Téměř tři desetiletí trénoval vítkovickou mládež odchovanec Jaroslav Miksa a ani v roce 2018 jeho práce nekončila. Velice úspěšní ve výchově nastupujících generací byli Mojmír Trličík a Zdeněk Moták, také syn Vladimíra Stránského Darek Stránský. Štafetu pak začali přebírat další, například Roman Ryšánek, Petr Bolek, Pavel Hulva. Velkým přínosem bylo angažování odchovance Jakuba Petra, který přišel po zkušenostech ze zámoří a Austrálie a ve Vítkovicích prošel kompletně celým trenérským systémem od přípravky až po A mužstvo, přičemž vedl i reprezentační osmnáctku a dvacítku. Pod vedením drtivé většiny těchto odborníků se vítkovická mládežnická medailová sbírka rozšířila o řadu titulů a cenných kovů napříč všemi kategoriemi.

V poslední vlně po roce 2010 rozšířili trenérský štáb u žáků a mládeže mimo jiné z extraligových hráčů Luděk Krayzel, Radek Philipp, Jan Vavrečka, Pavel Trnka, nakrátko i David Moravec a Roman Šimíček. Výchově brankářů se od roku 2010 věnuje Martin Prusek.

Díky těmto všem odborníkům mohou Vítkovice už několik dekád stavět kostru svého ligového, potažmo extraligového týmu především na vlastních odchovancích, případně na hráčích z regionu, které si klub do svých řad stáhnul v žákovském, dorosteneckém, či juniorském věku a dokázal jejich talent vyladit pro velký hokej.

Hlavní mezníky v budování a rozvoji vítkovické líhně

Tradičními a známými českými hokejovými líhněmi byli především Litvínov, Kladno, také Havlíčkův Brod. Ovšem i Vítkovice daly světu pěknou řádku nejlepších hokejistů svých generací. Řadu mistrů světa, dva olympijské vítěze, desítky hráčů NHL, do roku 2018 tři členy vítězných mužstev ve Stanley Cupu. Bez dobrého zázemí by se to ale podařilo těžko.

Jednou věcí je kvalitní personální obsazení, ale druhou jsou obecně podmínky pro výchovu a práci s hokejisty od těch nejmenších, až po ty na prahu dospělosti.

Vítkovice ve své historii zaznamenaly několik klíčových momentů, které jednoznačně napomohly ke zkvalitnění rozvoje mladých hokejistů. Tím prvním bylo zprovoznění zimního stadionu Ledňáček v roce 1967. Otevřením druhé ledové plochy došlo logicky k navýšení počtu hodin, které mládež a žáci mohli strávit na ledě, což bylo vždy alfou a omegou hokejové výchovy. Zimní stadion Ledňáček sloužil až do roku 2006 výborně svému účelu, z jeho plochy se do velkého hokejového světa vydaly desítky výborných hokejistů. Po roce 2006 nahradila stadion Ledňáček Multifunkční hala v rámci areálu ostravské Arény.

Druhým klíčovým mezníkem v rámci zkvalitnění výchovy vítkovických hokejistů bylo otevření speciální sportovní hokejové třídy na základní škole Rostislavova. To šlo ruku v ruce se stavbou stadionu Ledňáček. Třída byla spuštěna v roce 1970 a více než čtyřicet let jí prošla většina hokejistů Vítkovic od 3. do 9. (8.) třídy. V českém prostředí bylo spuštění hokejové třídy novinkou. V roce 1970 byli v tomto ohledu mnohem dále na Slovensku. V Česku ale Vítkovice patřily v tomto směru k prvním klubům. Nespornou výhodou hokejové třídy byl fakt, že celý ročník – jeden tým – byl pospolu a bylo tedy možné připravit vzájemně provázaný rozvrh hodin i program tréninků tak, aby žáci pohodlně stíhali tréninky i školu. Poloha ZŠ na Rostislavově ulici byla také výhodná, jen několik desítek metrů od stadionu Ledňáček. Hokejová třída na ZŠ Rostislavova zanikla v roce 2011 poté, co se celá škola stala soukromým vzdělávacím institutem. Funkci hokejové školy převzala částečně ZŠ Jugoslávská v Ostravě-Zábřehu.

V rámci nových možností a v návaznosti na nové zkušenosti vzniklo ve Vítkovicích na přelomu šedesátých a sedmdesátých let Tréninkové středisko mládeže, které mělo vlastní organizační strukturu vedenou vedoucím šéftrenérem. Později se TSM přejmenovalo na Sportovní centrum mládeže, nicméně jeho funkce a organizace zůstaly v podstatě stejné – koncepční práce s mladými hokejisty od náborů v nejútlejším věku až po výchovu dospělých hráčů.

V roce 2011 spustil Český svaz ledního hokeje projekt na výchovu hokejové mládeže se zaměřením na kategorie staršího a mladšího dorostu a juniorky. Cílem projektu Akademií ČSLH je mít střediska výchovy mladých hokejistů v rámci klubů s nejlepším odborným i materiálním zabezpečením, a to i s důrazem na životosprávu a školní i mimoškolní aktivity jednotlivých hráčů. V prvním roce projektu byl statut Akademie ČSLH udělen šesti klubům, přičemž jen jeden byl z Moravy a Slezska, a to Vítkovice. Až mnohem později získaly licenci Akademie ČSLH kluby jako Třinec, Brno nebo Zlín.

Největší úspěchy vítkovické mládeže

Deset mládežnických titulů

Mistr kategorie Junioři (dříve starší dorost) v letech 1958, 1959, 2009, 2013.
Mistr Česka kategorie Junioři (v rámci Československa) 1973.
Mistr kategorie Dorost (dnes starší dorost a mladší dorost, dříve dorost) v letech: 1980, 1984, 2006, 2012.
Vicemistr kategorie Mladší dorost v roce 2017

Vítkovická hokejová líheň je samozřejmě primárně zaměřená na výchovu mladých hokejistů a je logické, že v těchto kategoriích nemůže být kladen důraz na výsledky stejně, jako je tomu například u extraligového A mužstva. Nicméně každý úspěch týmu v rámci klubové organizace je ceněný a potěší. Není náhodou, že Vítkovická mládež sbírá medaile a mistrovské tituly v těch nejvyšších mládežnických kategoriích už od poloviny padesátých let.

Pomineme-li desítky zlatých medailí žáků, dočkaly se Vítkovice v dorosteneckých a juniorských kategoriích do roku 2018 hned deseti mistrovských titulů.

Prvního úspěchu se klub dočkal v juniorské kategorii – dříve staršího dorostu – v roce 1958. Mistrovské tituly nejstarších mládežníků pak přinesly roky 1959, 2009 a 2013. K tomu je potřeba přičíst i titul mistra Česka v roce 1973 (mistrem Československa se stal slovenský Poprad). V kategorii dorostu – mladších dorostenců – se Vítkovice radovaly z mistrovských titulů v letech 1980, 1984, 2006 a 2016. Posledním úspěchem do roku 2018 bylo extraligové stříbro mladšího dorostu v roce 2017.